Opět jsem si udělal čas a přeložil preview, které se dnes objevilo na stránkách britského Eurogameru. Článek je psaný velice poutavě (tedy, alespoň originál, nevím, jak se mi ho povedlo přeložit :) , proto myslím, že stojí za přečtení. Pozor, opět obsahuje spoilery.
Pamatujete si Mafii? Byla to hra, založená na otevřeném světě, zasazená do třicátých let minulého století, kde jste se mohli prohánět starodávnými autíčky, střílet po vážných pánech v klobouku a vývojáři si mysleli, že z toho vznikne hra, lepší než film, na který by se kdy zmohl Martin Scorseese. No, vrací se to zpátky; ke konci tohoto roku Vás Mafia 2 nechá prohánět se po městě trošku méně starodávnými autíčky, střílet budete moci po ještě více vážných pánech v klobouku a vývojáři si pravděpodobně myslí, že to bude znovu lepší hra, než jakýkoliv Scorseeseho film. Měl by přestat dělat filmy a začít se soustředit na hry, nemyslíte? To by dalo Mafia týmu záminku k tomu, začít se ještě více snažit.
V roce 2002 byla na PC vydána Mafia: The City of Lost Heaven a ve své době byla docela ambiciózním sandboxovým titulem. Zatímco byly ostatní tituly šťastné, když Vám mohli nabídnout srandovní kalhoty a jetpack a vy jste mohli pobíhat po okolí a způsobovat chaos, Illusion Softworks (z kterých se mezitím stalo 2K Czech a v současnosti pracují na pokračování), berou věci víc vážně a vydávají se odvážnou, mnohdy nelehkou cestou světem organizovaného zločinu, zaměřujíc se přitom na „bolestné důsledky“ konce spektra, spíše, než aby Vám poskytli srandovní kalhoty. Pokud vůbec.
Dnes, samozřejmě, dospěl velký táta her všech her s volným světem do úctyhodného věku, tudíž se prodejní čísla malinko zmenšila. A potom tu máme také sérii Godfather, která si pohrává s historií zase úplně jiným způsobem, než to dělá Mafia, ať už si do něj (Godfathera) vývojáři vloží strategické prvky, stále je to jen nedůležitá součást hry. Stává se z toho tedy klasická mafiánská hádanka: Má Mafia 2 na to, porazit svého, natolik ambiciózního a úspěšného staršího bratra?
Přinejmenším nebude problém portování. PS2 a Xboxová verze původní Mafie byly dodělávané dodatečně a také to podle toho vypadalo. Když jsme se byli podívat v kancelářích 2K ve Windsdoru a sledovali jsme kousek pokračování, byli jsme svědky souběžně běžících PS3, X360 a PC verzí. Na Wii bych očekával něco jako Mafia Kart (hodně dlouhou dobu mi trvalo, vymyslet tenhle vtip), kde by se Vašimi parťáky stali Birdo a Dennis Farina.
Mafia 2 si udrží vyrovnanost prvního dílu mezi řízením a střelbou či mezi vyprávěním příběhu a sandboxem. Rozdíl tkví tentokrát v tom, že ona sandboxová část byla nyní očividně mnohem více nazdobená i když z ní nikdo z nás v demu moc neviděl. Co jsme měli možnost vidět bylo, že se změnilo dobové zasazení. Lost Heaven vystřídalo Empire Bay a toto město na východním pobřeží bylo masově ovlivněno New Yorkem. Hlavní věcí ovšem je, že se hodiny posunuly do 40. a 50. let, což s sebou přináší vylepšená auta, nablýskané zbraně a ženy, které se při štrádování po ulici honosí trvalými. Je to také nový příběh, ve kterém sledujeme Vito Scalettu, kterak se vrací z války a je sváděn na cestu zločinu.
Empire City, si v den, který sledujeme, vykračuje padesátými léty; je větrný, letní den a slábnoucí slunce hází zlatavé záblesky na široké ulice či elegantně zakřivené mrakodrapy, když nám nad hlavou zarámusí nadzemka. Město pokrývá plochu deseti čtverečných mil, což ho činí dvakrát tak větší, než bylo Lost Heaven, obklopuje ho 20 různých čtvrtí, od těch chudších, přes rušnější okrsky v centru města, u honosnějších vilek konče.
Vývojář nám ukazuje zkrácenou verzi Room Service (Pokojová Služba), mise, která se odehrává někdy v půlce příběhu. Je to připravená akce – soupeřící rodina má schůzku v blízkém hotelu a my jsme požádáni o odstranění dona. Prvním úkolem je, do hotelu se dostat, proto se setkáváme s naším řidičem, začínajícím mafiánem Martym, strašně horlivým mladíkem, který by si možná zasloužil nálepku „umře velmi brzy“, což by mohl stejně dobře, jako nosit uniformu Star Trek Away týmu.
Je nám okamžitě jasné, že Mafia 2 exceluje v detailnosti. Je nám dán jednoduchý úkol, ovšem způsob, jakým nám je úkol podán, je vyšperkován, což ctí historické a zeměpisné zasazení hry, ještě více budete tento fakt ctít, když si uvědomíte, že je hra vyvíjena v České republice a vůbec ne v 50. letech. Jemné podání animací a ostré obleky postav, by klidně mohly pocházet z tuctu Rock Hudsonovo filmů a všude, kam se jen podíváte, vidíte smysl pro detail, od otisků prstů na zpětném zrcátku až po nedopalky cigaret, povalující-se na zemi, poblíž vchodu do bytu.
Tým strávil mnoho času a úsilí výrobou dynamického systému rádia, které vybere písničku, která vždy skvěle zapadne do období či situace, ať už je šťastná nebo Vám není zrovna do smíchu. Na cestě, na jejímž konci máte odpravit starého nepřítele, se rozezní „Get Rhythm“ od Johnyho Cashe, aby zacvakal účty mé drahé tety, která si vesele nakupovala. Kéž by se dožila třetího kvartálu roku 2009.
Prezentace zachází hluboko: přijíždíme na podzemní parkoviště, kde jsme přerušeni cutscénou, plnou chytlavých dialogů a postavami, které opravdu vypadají tak reálně, jako herci, všechno zarámováno režisérovým smyslem pro barevné odstíny – ten způsob urovnání obleků, či například nervózní Martyho poklepávání prsty na volant. Už jsem zmínil, že si myslím, že bude brzo mrtvý?
Plán vraždy je takový, že se do hotelu dostanete převlečení za uklízeče, instalujete bombu v konferenční místnosti, kde se sešla konkurenční rodina, proplížíte se na střechu, kde se dostanete na plošinu pro čistění oken a bombu odpálíte zvenku poté, co se konferenční místnost zaplní. Jak tak zkoumám strategii, myslím si; není to trošku komplikované? Nenechá nás pak hra viset z hořící budovy na plošině pro myče oken, s ničím jiným, než kbelíkem desinfekce, jako společníkem? Nebylo by prostě jednodušší, zahrát si karty s motivem, který dnes reklamovali v televizi? Ale je to přece organizovaný zločin, takže možná má naše počínání nějaký důvod.
Po cestě do hotelu nepřestává Mafia 2 upoutávat malými věcmi: barmani si povídají na ulici, když projíždíme kolem a při instalování bomby si Váš komplic brouká melodii Mission Impossible, způsob, na který by mohli být Rockstar pyšní. Na střeše, kde mají vývojáři možnost nám s hrstkou nepřátel předvést možnosti střelby. Má to příchuť Gears of Goodfellas: střílení z krytu, míření přes rameno a něco, co vypadá na obnovitelné zdraví. Jenže na rozdíl od Marcuse Fenixe, Vám stačí pár ran na to, abyste šli k zemi. V mnoha případech si také budete moci vybrat, jak z přestřelky ven. Dolů po schodech nebo nahoru do spršky kulek?
Zlepšení je tu cítit na každém kroku. Ať už mluvíme o více taktické umělé inteligenci (není se čemu divit, v jedničce Vám byli schopni nepřátelé skočit pod auto), či o designu první třídy, který nabízí více strategických možností a mise se krásně střídají. Pokud bychom se měli zmínit o problému, tak snad jen o tom, že Room Service, v takové podobě, v jaké nám byl prezentován, je spíše kompetentní než vzrušující. Události se pěkně střídají, jedna za druhou, není zde však moment, který by Vás opravdu donutil se plně soustředit na hru. Jako třešničku na dortu tu máme dona, který unikl výbuchu proto, že si před malou chvílí udělal výlet na záchod. Proto se nám naskýtá příležitost se prostě prostřílet zpátky na ulici a misi dokončit přestřelkou při řízení. Asi Vás toto zakončení jen těžko znepokojí, možná je to ale trošku méně, než byste od mise, s takto vypiplaným začátkem, čekali.
Je to samozřejmě problém, kterému čelí každý vývojář hry s otevřeným světem: jak vytvořit svět, do kterého poté půjdou vkládat menší světy? Mafii 2 jsme viděli moc krátce na to, abychom mohli soudit, jak v tomto uspěla. Ovšem, i kdyby neuspěla, vypadá dost chytře a plně postav – to nám jenom připomíná, jak je 2K Czech designově vyspělé, bude nám tedy s jistotou schopna poskytnout zcela dokončený produkt. A jak je to s Martyho osudem? Na to si budete muset počkat…
Zdroj: Eurogamer.net