Warning: Undefined variable $mobile in /DISK2/WWW/czech-games.net/mafia/wp-content/plugins/smooth-page-scroll-to-top/smooth_scroll.php on line 24 Mafia III – Naše recenze – Mafia, Mafia 2 & Mafia 3

Mafia III – Naše recenze

Po šesti letech od vydání Mafie II jsme čekali, jaký bude její nástupce. Při oficiálním oznámení Mafie III se mnoho z nás zaradovalo nad tím, že se opravdu dočkáme pokračování této legendární série. Pochybnosti o hlavní postavě, příběhu, kvalitě, a vlastně o všem ostatním však započali již po uveřejnění prvního traileru. V průběhu čekání se objevovalo čím dál více informací o samotné hře a u většiny příznivců se tím zároveň zvedal počet pochybností a obav, že Mafie III bude v podstatě druhořadá akční hra, kterých je na pultech herních obchodů opravdu mnoho. Nyní, týden po vydání a šedesáti odehraných hodinách, se konečně můžeme podívat, jak to dopadlo a co je vlastně Mafie III zač.

wall_03_1280x800

Příběh

Mafia I a Mafie II jsou hry, které spolu nepojilo jen jméno, ale především silný příběh, na kterém celá hra stála. Příběh o moci, penězích, rodině, vzestupu a pádu, o životě. Mafia III se rozhodla veškeré tyto základy ignorovat a vydat se zcela jinou cestou. Příběh je jen a pouze o zcela primitivní vendettě. Běž, vezmi zbraň, jdi za pomstou a zabij každého, kdo ti při tom vkročí do cesty. Není to válka mezi rodinami jako dříve, ale jen systematické a chladnokrevné vyvražďování. Ovládnutí města a hromadění peněz je prostředkem, nikoli cílem. Jste sám sobě „Donem“, nikdo na vás nedohlíží, nikdo nad vámi nedrží ochrannou ruku, nikdo vám nezadává úkoly. Jedete sám na vlastní pěst a tak nemusíte dodržovat žádná pravidla a tradice. Hra tím přichází o ono velké kouzlo, které dělalo Mafii Mafií. Děj sám o sobě neurazí, ale ani nezaujme, a to je pro herní legendu, jakou je Mafia, opravdu málo.

qnlr

Lincoln Clay…

…je člověk, který by mohl být čímkoli jiným, ale rozhodně ne mafiánem. Hlavní postava Mafie III již najednou není mafián, ale gangster z chudé černošské čtvrti, který prahne po pomstě a udělá pro ni cokoli. Není to ani Tommy, ani Vito, ani nikdo jiný, koho bychom předtím v Mafii viděli, spíše připomíná člena gangu bomberů z Hunters. Cílem bylo zřejmě ukázat někoho nového, o kom by nás nikdy nepadlo, že bude hlavní postavou. Jak se ukazuje, nebyl to příliš dobrý tah.

Rozhodně netvrdím, že hlavní postavou hry o organizovaném zločinu musí být snědý Ital v bílém obleku, ale tento pokus o modernizaci je značně přehnaný. Pochybuji, že se příznivci předchozích dvou dílů hry najednou ztotožní s někým diametrálně odlišným. S postavou je těžké si vybudovat nějaký osobní vztah, neboť nemá žádný hlubší charakter, není zajímavý či sympatický, humoru je u něj po málu, zájmy a osobní život zkrátka nemá. K nezajímavému příběhu tak přibyla ještě nezáživná postava, což hře vůbec nepomáhá.

20161017151310_1

To už jsem někde viděl

Po celou dobu hraní se navíc nemůžete zbavit určitého pocitu „déjà vu“. Již jen začátek, při kterém se za pomoci ukradené obrněné dodávky na převoz peněz a vrtáku vloupáte do federální banky vám zcela jistě připomene téměř stejnou akci v posledním díle GTA. A tak je to v této hře v podstatě se vším. Přebírání čtvrtí způsobem ovládnutí „kšeftů“ a zlikvidováním bosse připomíná sérii her The Godfather, odposlouchávání telefonů a využívání podpory přes vysílačku hru Watch Dogs, tiché zabíjení zezadu a z úkrytu sérii Hitman, různé vedlejší úkoly a několik společníků sérii Grand Theft Auto, prostředí a jízda autem LA Noire, vydělávání peněz prostřednictvím různých zločinných obchodů hru Omerta – City of Gangsters. Domnívám se, že každý si vzpomene ještě na další hry, které Mafia III jistým způsobem připomíná.

Vypadá to, že vývojáři se snažili zajistit úspěch hry poskládáním všeho možného ze různých her do nové Mafie. Upřímně, moc se jim to nepovedlo.

20161017153344_1

Rutina

Po prvních pár hodinách hry se dostanete do nezábavné rutiny, která se skládá z přebírání čtvrtí. V podstatě obsahuje jen tyto úkony: vyslechnout informátora, zabít, ukrást, zničit. Jakmile způsobíte dostatečné poškození, vezmete zbraně a jdete se prostřílet k šéfovi kšeftu. Za pomoci odposlechu si můžete zvolit, zda ho přiberete do rodiny nebo ne, a tím přebírání čtvrti končí. Pak ji přidělíte jednomu ze svých spolupracovníků, odemkne se vám další čtvrť, a celé se to opakuje. Po celou dobu hry si tento postup zopakujete celkem devětkrát, což je více než dost. Dlouhé přejezdy mezi jednotlivými úkoly zábavnosti také moc nepřidávají. Ani vedlejší úkoly rozmanitostí příliš neoplývají, ale snad se časem dočkáme i nějakého DLC, které alespoň tento nešvar napraví.

20161014205843_1

New Bordeaux

Na rozdíl od příběhové linie je město zpracované velice povedeně. V hráči opravdu budí dojem konce šedesátých let, v ulicích se něco děje, lidé pouze nechodí tam a zpět, a projíždět se po městě je občas docela zajímavá podívaná. Chtělo by to ale více interakce. Občas máte pocit, že dění ve městě jen jakoby pozorujete, místo toho, aby jste byli jeho součástí. U pumpy auto neumyjete, sendvič si nekoupíte, a z budky si nezavoláte. Nic takového hra nenabízí, což je velká škoda. Navíc mnoho lokací, včetně rozlehlých bažin či historického centra, jsou v podstatě nevyužity a děje se v nich jen pár vedlejších úkolů. Na to, jak pěkně bylo město vytvořeno, je v něm mnoho nevyužitého potenciálů a šlo by z něho zcela jistě dostat mnohem více zábavy. K městu si díky tomu budete obtížněji vytvářet osobní vztah. Zkrátka, bude se vám líbit, ale nejspíš si ho nezamilujete.

new_bordeaux_map

Dopravní prostředky a jízda

Jízda autem nepřipomíná ani tak jízdní módy z předchozích dvou dílů, které se snažili co nejvíce držet reality, ale spíše záběry z hollywoodských trháků, které známe z kina či z některých her. Ať již z autem nakládáte jakkoli, je v podstatě nezničitelné. Pár ohnutých plechů či uražené dveře opravdu nepřipomínají „demoliční derby“, kterým se mnoho z nás bavilo v minulém díle. O spravování motoru si můžete nechat jen zdát, nikdy se vám totiž nerozbije, a nádrž na benzín je zcela bezedná, neboť možnost tankování ve hře není.

20161014233917_1

Policie vás buď ignoruje, pokuty za rychlost či jízdu na červenou nečekejte…vlastně, nečekejte je vůbec. Za každý sebemenší prohřešek se dočkáte policejní palby a vám nezbude nic jiného, než ujet, schovat se v jednom z úkrytů či zavolat vysílačkou své policejní dispečerce, aby pátrání odvolala. Jízdu oživují tři rádiové stanice, u kterých si však poměrně brzy všimnete, že hrají několik skladeb stále dokola. Skladby jako King Of the Road od Rogera Millera či Son of a Preacher Man od Dusty Springfield jsou sice pěkné, ale po desáté omrzí.

Dalším z velkých nedostatků je absence garáže, která byla v předchozích dílech samozřejmostí. Máte sice možnost si pomocí vysílačky zavolat jedno ze svých šesti (devíti – pokud máte DLC) aut, které se vám odemknou během misí, ale žádné auto z ulice si nemůžete uschovat. Celkově na vás začne jízda působit jako nepříjemná povinnost, kterou navíc kazí technické problémy hry. Příjemným rozšířením je přidání možnosti plavby lodí, takže když vás již zcela omrzí jízda autem, můžete se nalodit na ukradený člun a dojet na místo určení po vodě.

20161014234720_1

Customizace

Věc, ve která hra zcela jistě zaostává nejvíce je customizace. V minulém díle byl zcela nepostradatelný šatník s mnoha druhy obleků, možnosti přelakování auta, vylepšení motoru, či změna poznávacích značek při útěku před zákonem. Vše výše vyjmenované v tomto díle chybí, což je veliká škoda a hráči tak brání vytvořit si s postavou nějaký osobní vztah. Celou hru chodíte v jedné jediné obnošené vojenské bundě z války ve Vietnamu a džínách. Lincoln je za onu dobu slušně oblečen pouze jedenkrát, a to ve chvíli, kdy se vydává za číšníka…

20161014164843_1
Burke, Cassandra, Vito, otec James a agent Donovan

Burke, Cassandra a Vito je zvláštní trojice, kterou jejich neúspěchy přivádějí ke spolupráci s Lincolnem. Nejvýraznější osobností je mezi nimi samozřejmě Vito, jeden z mála, ne-li jediný člověk, ke kterému máte jako hráč nějaké hlubší pouto. Ve vedlejších misích pro Vita se dozvíte, jak to vlastně dopadlo s Joem, což je, přiznejme si, jedna z mála věcí, která vás ve hře opravdu zajímá. Cassandra, ačkoli působí velice drsně, je vlastně celkem nezajímavá žena, která prahne jen po vlastním úspěchu, a Burke alkoholický automechanik, který vám bude připadat jako někdo mezi Joem a Mikem Bruskim.

Otec James a agent Donovan byli od začátku autory představováni jako dva protipóly dobra a zla, mezi kterými se budete v průběhu hry muset rozhodovat. To však bylo ze hry zřejmě vypuštěno a veškerá vaše pozornost se tak soustředí na agenta Donovana, který vám poskytuje informace a de facto řídí veškeré vaše operace v New Bordeaux. S otcem Jamesem se setkáte na začátku, poté v průběhu jedné mise, a na konci, kdy tvrdě apeluje na vaše svědomí. Je škoda, že nedostal vetší prostor, aby do zvrhlého zabíjení všeho živého vnesl důraz na základní lidské hodnoty.

20161017151301_1

Souboje

Brutální akce s mnoha výstřely, výbuchy, a zabitými jsou nejspíše to, na čem tvůrci chtěli postavit celou hru. V podstatě neděláte celou dobu nic jiného než to, že střílíte, střílíte, něco vyhodíte do vzduchu, a pak opět střílíte. Inteligence nepřátel, i při nejvyšší úrovni obtížnosti, je v podstatě nulová. Sami vám běhají do rány, a pokud vám dojdou náboje, umlátíte je pažbou. Pěstní zápasy jako v druhém díle nečekejte, místo nich je zde možnost stealth boje. Připlížíte se a pomocí vojenské kudly nepřítele potichu podříznete jako podsvinče. Je to špinavý způsob, který je ve velkém kontrastu s čestným bojem z minulých dílů, kdy nepřítel měl alespoň šanci se bránit. Nedá se ale nic dělat, tato hra stojí na něčem zcela jiném, strategie a gentlemanské souboje nečekejte, tato hra je jen o hrubé síle. Kdo má více olova v zásobníku. Tento způsob hry však po chvíli začíná nudit a budete dělat vše proto, abyste hru nějak oživili. Tak vymýšlíte různé způsoby, jak někoho sprovodit ze světa, ale ve finále jsou všechny vlastně poměrně podobné.

Závěr

Celkové hodnocení není nic lehkého. Tento díl ze série, která byla vnímána jako to nejlepší z gangsterského herního prostředí, je zbaven elegance, návaznosti na historii, silného příběhu, příslušnosti do italské rodiny, a vlastně veškeré podstaty Mafie. Řadí se po bok tuctových stříleček bez identity, na které si za pár měsíců po vydaní nikdo nevzpomene, a pokud ano, tak jen jako na špatný příklad. Doufejme, že se dočkáme čtvrtého dílu, který bude lepší než tento, a bude postaven na návratu ke kořenům. Byla by opravdu škoda, pokud by tak skvělá herní série měla tak špatný konec.

Možná budete mít jiný názor, nicméně tento titul je všechno, ale není to Mafia…

Celkové hodnocení: 4/10