Našim pravidelným čtenářům pravděpodobně neuniklo, že jsme se již dvakrát účastnili konference herních vývojářů v moravské metropoli – Brně. Nebudeme zastírat, že primárním cílem těchto náročných výprav byla honba za informacemi o Mafii 2, ke škodě ovšem nebylo ani poohlédnutí po jiných projektech z dílen nadějných tuzemských vývojářů. A jelikož se blíží Vánoce, svátky klidu a pohody, naservírujeme vám během nich krátké recenze tří českých her, které k odpočinku přímo vybízejí. Recenze si kladou za cíl jednak ukázat, že vše není jen o gangsterských hrách, jednak vás rovněž možná navnadí k tomu, abyste u těchto titulů strávili nějaký ten čas.
Začneme s projektem, který nás na letošním Game Accessu zaujal asi za všech nejvíce. Adventura AlternativA, za kterou dokonce stojí i hrstka lidí z 2K Czech, si dala pořádně na čas. Pokud tedy mají české hry něco společného, pak to pravděpodobně mimo jiné bude fakt, že se u nich není možné spoléhat na odhadované datum vydání. Můžou se totiž naskytnout problémy, oddalující vývoj, původně odhadovaný na několik měsíců, na pár let. Mnohdy netrpěliví hráči pak posuzují, jak se čekání vyplatilo. Zkušenost bohužel ukázala, že delší vývoj nemusí znamenat lepší kvalitu – jak tomu bylo v případě tohoto počinu?
Osobně jsem se nemohl dočkat, až si hru, slibující zajímavé dobové zasazení do totalitní Prahy roku 2045, spustím. Spekulace o tom, jak by mohla vypadat budoucnost, mě jednoduše berou. Přetechnizovaný svět Alternativy má za sebou několik válek, které jej uvrhly do bídy, nejistoty a strachu. Na každém kroku potkáváme roboty – novodobé strážce pořádku a dodržování takových zákonů, které si stanovila nekompromisní Strana. Není divu, že se zrovna naši vývojáři uchýlili k takovéto spekulaci; vždyť zrovna my, Evropané, máme s autoritářskými režimy pěknou dávku zkušeností. Ano, myšlenku chválím.
Další chvála bude jistojistě směřovat na grafické ztvárnění celé věci. To sice co do míry detailů nikterak nenadchne, AlternativA ale není titul, který by s konkurenty závodil v tom, kdo použije co nejvíce moderních technologií a vychytávek. Jde spíše o celkový dojem. Ten je působivý. Hráč si uvědomuje to, co si má uvědomit – že se neocitá ve šťastné době, že obyvatelé Prahy budoucnosti mají spoustu starostí, a že se jim úsměv na tváři zračí jen velmi zřídka. Skvělý soundtrack jen podtrhuje celou tísnivou atmosféru.
Ať už máte dojem z grafického vyvedení jednotlivých lokací jakýkoliv, dříve či později (spíš dříve) poznáte, že v tomhle případě něco skřípe. Z každého rohu na vás totiž křičí, že ti, kdo za celým projektem stáli, měli potíže. Z valné většiny nejspíše finanční. Je totiž bezesporu, že v této adventurce dříme obrovský potenciál. Nevyužitý potenciál.
Úkoly před hráče postavené jsou primitivní nehledě na to, jakou ze dvou nabízených úrovní obtížnosti si zvolíte. Příběh je až příliš nenápaditý; v momentě, kdy se chcete zapojit do odboje, narazíte na agenta provokatéra, jenž se za člena podsvětí pouze vydává. Světe div se, jeho pravou identitu odhalíte dostatečně včas na to, abyste se zachránili před smrtí. A nakonec se samozřejmě setkáte s pravými členy odboje… Nebo ne?
Další problém je totiž ten, že před vámi hra po jejím skončení zanechá spoustu nezodpovězených otázek. Ba co víc, žádný konec, odhalující celou podstatu vašeho celého předchozího snažení, se nekoná. Richard Roček, hlavní hrdina, prostě odchází směrem na západ, kamera se oddálí… a spustí se závěrečné titulky. Ach, jak moc mi toto něco připomíná.
Ze hry, která původně měla být poskytována zdarma, se tedy vyklubala čistě komerční věc za necelých devět set korun, nad kterou visí spousta otazníků. Snad bychom se naivně mohli těšit na pokračování a doufat, že přemrštěná částka k jeho vzniku velkou měrou dopomůže, ale nebylo by to až moc bláhové? Z velkých počátečních nadějí u mne na konci zbyla jen rozlícenost nad tím, že jsem těch pár hodin vlastně u hry trávil úplně zbytečně. Nebyl totiž splněn základní předpoklad adventury, předpoklad snad odpustitelný ostatním žánrům: nedozvěděli jsme se, proč jsme to všechno dělali. Proč jsme se vlastně chtěli dostat do tajných struktur společnosti, když se posléze stejně rozhodneme, že všechno je zbytečné? Proč jsme si tedy hru kupovali? Hmm, možná prostě proto, abychom přispěli do ekonomiky země. Jak naplňující.
Celkové hodnocení: 4/10