V dnešním, již druhém dílu našeho seriálu o historických počinech Illusion Softworks, se přesuneme o dlouhých deset let do minulosti, kdy byla v brněnských studiích dokončována první česká hra v historii, která se významnou měrou podílela na formování vzhledu ostatních světových počítačových her. Již na přelomu tisíciletí byla Česká republika schopna světu dokázat, že na velikosti opravdu nezáleží…
Logo Illusion Softworks v době vydání H&D
Otevření státních hranic, které neodmyslitelně patří do novodobých českých dějin mezi velice významné události, s sebou přineslo mnoho nových příležitostí pro podnikatele i státní subjekt. Šlo především o možnost svobodného obchodování se západním světem – konečně jsme měli celou Evropu jako na dlani. Tedy, spíše mohli mít. Ani zde si totiž neodpustím zmínku o iniciativě, kterou jsem použil již v úvodníku našeho Skvostu. Zatímco se příležitosti naskýtají samy, o činy se již musejí postarat lidé. A přesně takoví lidé, kteří se nebáli využít nových možností, stáli v čele Illusion Softworks.
Pro nově vzniklé studio byl vývoj her na světové úrovni prakticky krokem do neznáma. V tu dobu bychom jiné v naší kotlině hledali jen velmi těžko. Nebyl zde nikdo, u koho by se partička z jižní Moravy mohla inspirovat. To jim ovšem na druhé straně hodně přilepšilo. Nebyli ovlivňováni prací druhých a mohli se plně soustředit na naplňování svých vlastních, nepochybně dobře vytyčených cílů. Originalita je zde to správné slovo – rozhodli se vyvíjet hry po svém, což se ukázalo být jako velice přínosné.
Prakticky ihned po transformaci Vochozka Trading na Illusion Softworks se studio začalo poohlížet po vhodném distributorovi, který by připravované tituly vzal takříkajíc pod svá křídla. Nakonec se mezi řádkou zvučných firemních jmen rozhodli vložit svou důvěru do Take Two Interactive, která se zpočátku nejevila jako někdo, kdo v budoucnu do herního průmyslu zasáhne až takovou měrou. Inu, Češi měli při výběru šťastnou volbu, což ovšem v tu dobu samozřejmě nemohli tušit.
Logo Take Two Interactive
Když byl vybrán vhodný vydavatel, už nic nebránilo započetí prací na prvním větším projektu firmy. Základní ideou bylo, že děj má být zasazen do období druhé světové války. 2K dalo Brnu na kompletní dokončení hry rok, který se malému týmu opravdu podařilo dodržet. Skrytí a nebezpeční tedy mohli do obchodů po celém světě dorazit posledního červencového dne roku 1999. A jak to tedy celé dopadlo?
Na začátek bližšího rozboru se přiznám, že u prvního dílu H&D jsem ze všech her vydaných Illusion Softworks strávil nejméně času. Hra mi (na rozdíl od svého pokračovatele) nijak zvlášť k srdci nepřirostla, možná je to proto, že jsem ji vyzkoušel až po dohrání zmiňované dvojky. To ale nic nemění na faktu, že hra byla už ve své době schopna nabídnout několik věcí, které bychom stěží hledali i u některých aktuálních kousků. Myslím tím hlavně možnost svobodné volby. Nemůžete se sice rozhodnout, že misi jednoduše přeskočíte, ale od začátku až do konce hraní na Vás čekají momenty, kde je potřeba pouze Vašeho svobodného úsudku. Ale o tom až později.
Práce snipera není vůbec jednoduchá…
Hidden and Dangerous pojednává o elitních britských jednotkách SAS, které mají vždy za úkol proniknout, pokud možno nepozorovaně, až do týlu nepřítele a tam napáchat co největší škody. Ať už jde o ničení důležitých dopravních tepen, získávání citlivé dokumentace nebo osvobozování zajatců, vždy je hlavním úkolem postupovat velice obezřetně a nepozorovaně tak dlouho, jak jen to bude možné. Příslušníci SAS jsou elitně vycvičeni, musejí kromě jiného umět přežít ve velice drsných podmínkách, které za nepřátelskými liniemi panují. A zhruba čtyřicet právě takto vycvičených mužů Vám dá hra k dispozici na začátku každé operace, která v sobě skýtá několik dalších misí. Ty jsou mezi sebou vzájemně propojené. Z těchto čtyřiceti mužů si vyberete osm statečných, kteří s Vámi nastoupí do jednotlivých kampaní. Z této osmičky je Vaším úkolem výběr dále zúžit na čtyři muže, kteří nastoupí do určené mise. Ve výsledku je tedy pouze na čtyřech z Vás, jak bude operace úspěšná. Volba svěřenců je zcela svobodná, nikdo Vám neporadí, koho s sebou vzít a koho naopak ne. Ovšem pozor – nevyplácí se bezmyšlenkovitě vybrat pár náhodných postav. Každá z nich má totiž rozdílné vlastnosti, někdo je lepší na „tichou prácičku“, jiný borec se zase vyučil zdravotníkem a může být při případném zranění daleko více použitelný. Musíte tedy zvážit schopnosti vojáků ve spojení s úkoly, které na Vás čekají. Až moc svobody najednou, říkáte si? Ne, to je pouze realita.
Nebojte, do akce rozhodně nepůjdete neozbrojeni, to byste toho moc nezmohli. Před každým výsadkem navštívíte zbrojnici, kde sebe a své muže vybavíte co možné nejlepším arzenálem. Ale zde se opět můžete setkat s pocitem nejistoty – znovu Vám totiž nikdo ani náznakem nenapoví, jaká zbraň by nejspíš byla ta nejlepší. Zapracovat tedy musí důvtip.
Jste v plné polní? Tak na co ještě čekáte, vojáku? V angličtině by se možná řeklo „Get some and don’t get killed“, my Vám ovšem ohledně samotného průběhu misí moc neporadíme. Pamatujte akorát na pravidlo zůstat v utajení. Pokud se ho budete snažit dodržet, Vaše úspěšnost bude určitě vyšší, než při bezohledném zabíjení všeho živého. H&D opravdu není hrou tohoto typu. A také to není hra, která veškeré Vaše snažení utne ve chvíli, kdy byl zabit člen jednotky. Čtyři muži opravdu nejsou nerozlučná parta, a pokud to jeden z nich schytá, hra ho nebude oplakávat. Pokračujete dál v plnění zadaného úkolu tak, jak byste to měli udělat i v realitě. Těžko se při zabití kamaráda otočíte, zavoláte kavalérii a odletíte z bojiště v půli mise. Takhle to prostě a jednoduše nefunguje – člen týmu byl zabit kvůli Vaší nešikovnosti a hra Vás v tom nechá vymáchat tím, že pokračujete dál. Jednoduché, ale účinné. Bez kompromisů.
Obal PS verze H&D
Poslední zajímavou vlastností, na kterou se zaměříme a která je oku nezkušeného hráče nejprve skryta, je takzvaný taktický režim. V něm Vám je poskytnut náhled na bojiště a můžete si tak přesně rozplánovat, co ten který odvážlivec udělá a v jaký moment. S trochou cviku tak můžete docílit dokonalé týmové souhry a s tím spojené větší efektivity. Potřebujete zabít Němce, kteří se ukrývají v chatrči? Není nic jednoduššího, než někým přilákat pozornost a zbytek jednotky skrýt v bezprostřední vzdálenosti od objektu. Nepřítel vyběhne ze svého úkrytu a Vy ho téměř okamžitě uklidníte dobře mířenou střelou do hlavy. No není to krásné? J Samozřejmostí je také možnost přepínat mezi všemi střelci, můžete tak využít všech zbraní, které s sebou nosíte. Jedna z věcí, kterou nepotkáváme ani v dnešních hrách moc často.
Dost bylo k obsahu, na chvíli se ještě vrátím k věcem okolo vývoje. Ihned po vydání se Hidden and Dangerous stal prodejním hitem. Světová média se předháněla v tom, kdo napíše lepší recenzi, ve kterých nechyběla hodnocení nad 90%. Naproti tomu tuzemské magazíny byly o poznání skeptičtější. Vývojářům bylo často vyčítáno velké množství chyb a nedodělávek. Inu, oko českého hráče je kritické a to i v dnešní době. Přes veškeré výhrady se ovšem prodalo okolo 500 000 kopií, což byl úspěch opravdu nevídaný. A díky tomu se téměř okamžitě začalo pracovat na datadisku Fight for Freedom. Jednalo se sice o rychlokvašku, která byla hotová během šesti měsíců a také se nevyhnula kritice. Avšak prodejní čísla povyrostla, což byl účel…
Ohlasy ze všech koutů světa se hrnuly, Illusion Softworks bylo potěšeno úspěchem, který hra zaznamenala a s kterým na začátku vývoje snad nikdo nepočítal. A tak se téměř okamžitě začalo pracovat na plnohodnotném pokračování, o kterém si povíme v pátek. Česká republika se v oblasti počítačových her pomalu stávala slavnou…
Chcete si původní Hidden and Dangerous zahrát? Není nic jednoduššího! Díky ochotě týmu okolo Petra Vochozky jej můžete zdarma stahovat z Internetu. Stačí použít Google.
Zdroj: Vlastní
Sepsáno exkluzivně pro tento web, platí zákaz kopírování!