Sicilský mafiánský boss, který je považován za otce moderního organizovaného zločinu a za člověka, který stál za masivním rozkvětem mezinárodního obchodu s heroinem, se stal další osobností v našem seriálu, jež věnujeme významným osobnostem „La Cosa Nostra“. Své čestné místo si v tomto seznamu „celebrit“ určitě zaslouží.
Salvatore Lucania, tak znělo rodné jméno jedné z největších mafiánských figur všech dob. Narodil se 24. listopadu 1897 (toto datum nemusí být přesné, údaje se podle různých zdrojů liší), manželům Antoniovi a Rosalii Lucaniových. Jelikož život na Sicílii nebyl na přelomu století žádnou procházkou růžovým sadem, rozhodla se rodina roku 1906 emigrovat do Země Příležitostí – do Ameriky.
A možná právě ona Země Příležitostí byla důvodem, proč se vydal na cestu zla. Jelikož se společně se svými rodiči usadil v židovské čtvrti New Yorku, už jako malý kluk se bavil mlácením židovských školáků, při jejich cestě do vzdělávacích ústavů. Později, když nastoupil na školu v Bronxu, začal šikanovat a vydírat své spolužáky. Každý den od nich požadoval jednu penny, jako poplatek za ochranu. Už v takto raném věku se tedy začíná sžívat s mafiánskými tradicemi…
Jeho celé mládí se neslo v duchu vydírání, mlácení nepohodlných lidí, až nakonec přerostlo v distribuci drog. Právě proto byl v jeho osmnácti letech odsouzen na půl roku v nápravném zařízení, byl totiž odhalen při dealování heroinu a morfia. Po svém návratu na svobodu v prodeji drog pokračoval a nakonec se vyhnul naverbování do armády, nestal se tak součástí první světové války.
Léta prohibice, která nastala schválením Osmnáctého Dodatku americké Ústavy v roce 1919, byla pro Lucianu, jako pro každého jiného gangstera, zlatým dolem. Měl možnost setkat se i s takovými zvířaty, jakými byli například Vito Genovese a Frank Costello, jeho pozdější dlouholetý přítel. Společně započali ilegální distribuci alkoholu skrz dopravní firmu, kterou vlastnili.
S tímto samozřejmě rostly také zisky, které od roku 1925 překračovaly 100 000 amerických dolarů ročně. Jeho čistý příjem byl ovšem celkem malý, v poměru k této vysoké částce. Bylo to způsobeno hlavně nemalými poplatky, které musel vynakládat na uplácení vysoce postavených politických a veřejných činitelů. Podílel se na importu skotské a kanadské whiskey (nepřipomíná Vám to něco?) či karibského rumu. Právě díky neohroženým hrátkám s lihovinami se Luciano začal stávat důležitou osobností podsvětí.
Svou kreativitou a vynalézavostí se postupně vypracoval až na post pravé ruky bosse Guiseppeho Masserii, který zastával ideu původní, historické mafie – chtěl zachovat její základní vlastnosti, kterými byly „pocta“, „tradice“, „respekt“ a „důstojnost“ a současně nechtěl pracovat s nikým, kdo nepocházel z italské či sicilské rodiny. Luciano naopak zastával názor, že dokud budou vyráběny peníze, kořeny nerozhodují. Podle jeho názoru byl rozhodující talent.
Castellamarská válka, tak se nazýval konflikt mezi Guiseppem Masseriou, bossem, pod kterým Luciano původně sloužil a mezi Salvatorem Maranzanou, vedoucím mužem konkurenční rodiny. Během této války dvou soupeřících rodin, mnoho mužů měnilo strany, tu byli věrní Masseriovi, tu zase Maranzanovi). Luciano nakonec také přešel pod ochranná křídla Maranzany a začal s ním připravovat vraždu Masserii. Lucianu vedl ke změně strany příslib, že po úspěšném atentátu na jmenovaného, si spolu s Maranzanou spravedlivě rozdělí New York a budou oba vládnout bok po boku, se stejnými pravomocemi.
Nakonec se ale znovu potvrdilo, že nic není takové, jak to na první pohled vypadá – Maranzano Luckyho podrazil. Prohlásil se Capem di Tutti Capi a jeho přiřadil na jinou, nižší funkci. Když se k Lucianovi později doneslo, že se ho Maranzano chce zbavit, musel začít jednat. V den, kdy měl Maranzano objednanou Lucianovu vraždu, poslal do jeho kanceláře čtyři, převlečené za federální agenty. Ti ho ale místo očekávaného zatčení několikrát pobodali a nakonec do něj vypálili dávku ze samopalu. Na cestě dolů ze schodů potkali člověka, který se měl stát Lucianovo vrahem.
Charles „Lucky“ Luciano byl energický, inteligentní a důvtipný člověk, který se stal šéfem amerického podsvětí. Pod kontrolou měl všechny větší akce, do kterých se rodiny pouštěly, nastavoval pravidla, schvaloval činy. Ovládal ty nejlukrativnější subjekty: sázení, bookmakery, krátil daně, kontroloval také obchod s drogami či vydírání.
Když nadešlo období Druhé světové války, byl Luciano odsouzen na 30 až 50 let za kuplířství. Během výkonu trestu ho ovšem kontaktovala americká vláda, která po něm výměnou za možnost beztrestně řídit mafii z vězení, požadovala, aby se spojil se svými informátory na Sicílii a v Palermu. Bylo tak zjednodušeno vylodění spojeneckých vojsk v Evropě. Rok po skončení války byl z vězení propuštěn, nesměl však dále pobývat na území Spojených států.
Po svém vyhoštění z USA nejdříve putoval na Kubu, kde se konala konference, v jejímž čele Luciano stál. Díky ní získal nové kontakty a současně dohodnul nové obchody. Později mu bylo ovšem zakázáno pobývat i na území onoho ostrovního státu, přemístil se tedy do Itálie.
V průběhu padesátých let vytvořil Francouzskou spojku; organizaci, pomocí které se pašovalo opium z Turecka do Francie, kde se z něho vyráběl kvalitní heroin, který byl dále rozvážen do Ameriky. Luciano měl v plánu prodat práva na svůj životní příběh americkým filmařům. Když se ovšem měl 26. ledna 1962 setkat na neapolském letišti s americkým producentem, postihla ho srdeční mrtvice, na jejíž následky umírá. Je možné, že za jeho smrtí stojí mafie, která nechtěla, aby se jeho životní příběh dostal do médií. Tento fakt ovšem nebyl nikdy objasněn
Tak, druhý díl seriálu máme za sebou, příští týden se můžete opět těšit na pokračování.
Zdroj: EN a CZ wikipedia