Mafia.Czech-Games.net

Mafia II – Naše recenze

  • Příběh a postavy:

MrCrazy: Od oznámení hry nám bylo podsouváno, že je právě příběh hlavní doménou hry. Že se do něj hráč ponoří a snad na samém konci nebude chtít svět organizovaného zločinu opustit. Fanoušci vlastně neměli důvod tomuto tvrzení nevěřit – vždyť to byl právě příběh, který první Mafii v takové míře proslavil. Hráč se díky němu mohl bez nadsázky cítit jako součást celovečerního filmu, do kterého občas zasáhne, jen aby ovlivnil jeho další děj. Kdo by si nepamatoval briefingy v Salieriho baru nebo třeba legendární cutscénu z mise Smetánka, kdy se naši hrdinové radují (nebo naopak nevybíravě neradují) nad úspěchem či neúspěchem mise. A to jsme si chtěli v očekávaném pokračovateli užit znovu – zhlédnout filmečky, které se vám svojí propracovaností zaryjí do myšlenek, na které budete dlouho vzpomínat. Vždyť už jenom Tommy Angelo, původně dobrák od kosti, žijící z pár dolarů, které si pracně vydělal taxikařením po Lost Heaven, byl postavou, kterou fanoušek prostě nemůže jen tak zapomenout. A jak jsme na tom o pár let později?

V díle druhém se vše točí okolo mladíčka Vita a jeho povedeného kamaráda Joea, kteří si klestí svoji cestu vzhůru na žebříčku respektu. Chtějí něco znamenat a ví, že poctivou prací by si o tom buď mohli nechat jenom zdát, nebo by si na úspěchy museli nějakou tu chvíli počkat. Proto se dávají na dráhu zločinu, chtějí být jako ti drsní chlápci, s kterými vyrůstali. Chtějí být mafiány, Když je druhá světová válka v plném proudu, si chtějí přivydělat vyloupením klenotnictví, při kterém je Vito chycen. Z dvou alternativ – buď vězení, nebo naverbování do armády, si vybere tu druhou. Svoje si odslouží, ke konci konfliktu je ovšem postřelen a na přechodnou dobu se vrací do Empire Bay, aby pozdravil svou rodinu a přátele. Kamarád Joe, který ho netrpělivě vyhlíží, mu ovšem zajistí trvalý pobyt doma – vždyť poctivě makat je fakt na nic, lepší by bylo, vrátit se k původním prioritám. Chtíč lepšího života opět vítězí.

Mafia 2 - recenzeZima roku 1945, ve které příběh začíná, je opravdu působivá. Lidé ve vašem okolí se těší na ukončení války s nacisty, které snad přijde každou chvíli. Empire Bay, krásně vyvedené město na pobřeží Spojených států, je zahaleno sněhovou pokrývkou, z třech rádiových stanic vyhrává dobová hudba, oslavující brzké vítězství či třeba pochod na Berlín. Zpravodajové informují o aktuální situaci na frontě. Je to jednoduše krása. V tom všem se soustředíte na plnění striktně lineárních úkolů, vedoucích vás směrem ke druhé dekádě, letem padesátým. Ta na vás zase zapůsobí slunečným počasím, veselejší atmosférou, rock’n’rollem… Ale o tom až v samostatných kapitolách. Příběh a jeho kvalitu dokresluje jak město, tak povětšinou povedené cutscény, které vás do intenzivního mafiánského prožitku ještě více vtáhnou. Obecně bych si dovolil dějovou linku ohodnotil jako lehce podprůměrnou – mise jako jednotlivé celky jsou vysoce kvalitní, dohromady ovšem nedávají větší smysl. Je to způsobeno nejspíše velkým škrtáním, kterému byl příběh z neznámých důvodů podroben. Navíc jste striktně tlačeni kupředu, žádné otálení v podobě postranních úkolů ani většího odreagování nečekejte. Celé to ale mohlo dopadnout o třídu lépe, pokud by se zachovalo více původně plánovaných věcí, které by mezi sebou byly logičtěji propojené. Často je poznat, že mezi jednotlivými misemi prostě něco chybí, např. scéna z vánočního traileru, kdy Vito doprovází matku do kostela, se ve finálním produktu vůbec neobjeví. Výčet by mohl pokračovat. Pokud vydavatel opravdu plánuje dodatečný obsah později prodat formou stahovatelných balíčků, rozhodně se nejedná o dobrý krok. Jinak ale mise, které se mazání obsahu vyhnuly, naštěstí nepostrádají tu námi oblíbenou atmosféru z prvního dílu, osobně jsem si nejvíce užil stealth akci, která také nechybí.

Při plnění rozličných úkolů se setkáme s docela velkým počtem postav. Neopakuje se ovšem situace z jedničky, kdy jste jednoduše každou představenou postavu měli možnost poznat během dostatečně dlouhé doby, ke slovu se tedy pořádně dostal i jejich osobitý charakter. Co se Mafie 2 týče, setkáme se sice s poměrně velkým počtem charakterů, ty ale z velké většiny v příběhu hrají pouze minimální roli. Jen těžko dokážete někoho poznat, když vás třeba jen zaveze na místo určení – jako v případě mladíčka Martyho, vezoucího naše dva kumpány „do práce“ v městském hotelu. S jistotou je to tedy další z pozůstatků původního rozsahu příběhu. Jako příklad nám poslouží Mike na šrotišti – po dokončení mise za ním sice můžete zajet, bez výjimky vám ale bude oznámeno, že pro vás dnes bohužel nemá žádnou práci. Právě on tedy jistě měl původně být zdrojem nemalého finančního příjmu. Je škoda zjistit, že se vlastně ani to mazání původně plánovaných vlastností hry neudělalo pořádně. Pro někoho totiž může být tato více než jasná narážka na dřívější stav věcí jen prachsprostou provokací.

Hlavní hrdina Vito na mě ze začátku působil dost chladně. Možná je to ovšem záměr a způsob, jak ukázat, že se na něm podepsala služba v armádě. Co si ale neužijete u Vita, toho budete mít rozhodně dostatek s Joem, který vás doprovází většinu času. Nadávkami se stejně jako u jedničky nešetří, pokračování je dokonce o třídu vulgárnější. Do atmosféry nějaké to peprnější slůvko rozhodně zapadá, mafián přeci nebude mluvit nějak vybíravě.

Ptáte se, co můžete dělat po dohrání oněch patnácti misí, které na vás čekají? Odpověď je prostá – nic. Nečeká na nás žádná odměna ve formě extrémní jízdy, ba dokonce ani možnosti normálně se projíždět městem. Alespoň oficiálně to není možné – zjistilo se totiž, že jízda ve hře je obsažena, akorát byla z neznámého důvodu znepřístupněna. Chcete si posbírat chybějící zatykače nebo Playboye? Není problém, máte možnost načíst celou misi od začátku. Dokonce si ani nemůžete zvolit určitý checkpoint. Ano, správně, po osmi letech jsme čekali víc.

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Příběh, jedna z hlavních předností prvního dílu, díky kterému si hru oblíbilo spousta fanoušků po celém světě. Můžete se opět těšit na strhující vyprávění, které vás na samotném začátku připoutá pevně k monitorům a pustí až při závěrečných titulkách?

Druhý díl pojednává o dvou neodlučitelných přátelích, Vitovi Scalettovi a Joe Barbarovi, kterým obyčejná práce příliš nevoní a živí se převážně drobnými krádežemi. Jak už to tak bývá, jednou jim jejich melouch nevyjde úplně podle plánu a jsou dopadeni policií, tedy přesně řečeno Vito (hlavní hrdina) je dopadem, vašemu parťákovi se podaří utéct. Mladý zlodějíček má na výběr ze dvou možností, buď si nějaký ten rok posedí pěkně v chládku, nebo půjde bojovat za svou zemi do války, která právě zuří. Ohýbat se pro mýdlo v base se mu zrovna dvakrát nechce, a tak bez dlouhého rozmýšlení volí druhou možnost.

Po nějakém čase stráveným v zákopech Vito dostává díky zranění pár měsíců na zotavení a vrací se zpět domů do své domoviny, do města Empire Bay. A ačkoliv ho při výstupu z vlaku ani nenapadlo, že na něj snad někdo čeká, rychle pozná, že se mýlil. V nádražní hale totiž nedočkavě přešlapuje Joe, který na starého kamaráda nezapomněl. Joe navíc během dlouhých let, co byl Vito na frontě, nelenil a vybudoval si slušnou pověst s užitečnými kontakty. Stačí tak jeden telefonát a náš hlavní hrdina může uniformu nadobro uklidit hluboko do skříně.

Vše jde až podezřele hladce, dokud následující den Vito nezjistí, že má jeho rodina velké finanční problémy, které by dřením u pásu asi jen těžko kdy splatil. Druh téhle práce mu navíc nikdy moc nevoněl, takže je na čase kontaktovat Joa a pořádně si vydělat. Jak příběh pokračuje dál už nevyslepičím, abych nikoho nepřipravil o překvapení, jen prozradím, že prožijete několik větších či menších zvratů, své dostanou i fanoušci prvního dílu a otevřených konců.

Během kampaně potkáte celou řadou zajímavých postav z nichž je snad každá něčím specifická. Díky uspěchanosti a osekání hry si k nim ale nestihnete vybudovat bližší vztah. Ano, hra je osekaná a zejména v příběhu to bije do očí. Tím samozřejmě nechci říct, že by byl příběh snad špatný, na každém kroku je ovšem patrné, že měl být minimálně o několik hodin delší. Je sice krásné, že poznáte Vitovo matku, upovídaného floutka Martyho atd., je to ovšem zcela k ničemu, když s nimi ve hře prožijete maximálně pět minut a nic zajímavého se o nich nedozvíte.

V Mafii 2 vás čeká celkem patnáct striktně lineárních kapitol (rozhodování nebo více konců se nekoná), jejichž dohrání vám dohromady zabere zhruba deset hodin. Přičemž jedna kapitola většinou obsahuje více různorodých mísí, nebo chcete-li úkolů a až na pár slabších míst zhruba v polovině příběhu se nudit nebudete. Každá kapitola zpravidla začíná telefonem a následným vytáhnutím rozespalého Vita z postele. Poté následují nějaké ty instrukce od šéfa v nedaleké baru a hurá do akce. Do té vyrážíte sami jen málokdy, většinou vám bude dělat společnost věrný přítel Joe, či jiní členové „rodiny“.

Možná vám připadá divné, že jsem se ještě nezmínili o dříve slibovaných vedlejších úkolech. Bohužel vás musím zklamat, v Mafii 2 totiž žádné nejsou. A co víc, marně by jste hledali také volnou, či dokonce extremní jízdu, nic takového ve hře totiž není. Proč tomu tak je netuším. Během misí sice můžete sbírat dobové výtisky časopisu Playboy a tzv. zatykače, motivace pro jejich hledání je ovšem téměř nulová, těšit se můžete maximálně na odměnu v podobě splněného achievementu. Trochu málo po osmiletém čekání, co říkáte?

  • Město (atmosféra):

MrCrazy: O kvalitách Empire Bay už jsem se okrajově zmínil v předchozím bodě. Pojďme se na ně nyní podívat o něco podrobněji. Ocitáme se na pobřeží USA, ve fiktivní aglomeraci inspirované reálnými městy té doby. Zdejší obyvatelé potřebují k životu stejné věci, které by od vás správný Američan nejspíše také vyžadoval. Setkáme se proto s dálnicemi, nadzemkou, metrem, podzemkou, prodavači párků, leštiči bot… Ulice se jen hemží lidmi, kráčejícími za svými denními povinnostmi, támhle je bezdomovec, žebrající o dolar, támhle zase známí, co se nejspíše potkali po delší době a potřebují proto probrat nejnovější technologické novinky.

Počasí má na chování kolemjdoucích samozřejmý vliv. Vykračujete si v zimě? Pak určitě potkáte jedince, zahalené do těžkých bund, nesoucí deštník, to aby jim náhodou nenavlhl jejich čerstvě vyvedený účes. Když do někoho díky ledu vrazíte, těšit se můžete tak leda na nepříliš vlídné odseknutí a pokárání. Ano, deprese ze stále probíhající války v Evropě a Tichomoří lomcuje každým koutem Empire Bay.

Mafia 2 - recenzeVyjdete si v letních dnech let padesátých? Pak se můžete těšit na krátké sukně, lehké košile – atmosféra je o poznání odlehčenější, navíc ještě dokreslená hrajícím rock’n’rollem. Rozloha města je odhadem dvakrát větší než velikost Lost Heavenu (ano, i tady se pravděpodobně slevovalo z původně oznámených rozměrů, což je ovšem pochopitelné). Různé orientační body vám sice původně měly usnadnit cestu k cíli, nic takového se ale ve výsledku nekoná. Přítomen je totiž jakýsi navigační systém, díky kterému se vlastně vůbec nemusíte namáhat sledováním cedulí atd. Je to možná škoda, čekal jsem, že alespoň při nastavení nejtěžší obtížnosti se „navigátoru“ zbavím. Když totiž jen hloupě následujete pokyny stroje a ještě hloupěji mačkáte „plynový pedál“ u svého vozítka, vůbec nezapojujete hlavu. A také se bez potřebného nasměrování ve městě prostě nezorientujete.

Na klid a pořádek v ulicích nepřetržitě dohlíží policie. Ta vás sice nebude již tak striktně pokutovat za mírné překročení rychlosti nebo jízdu na červenou (která jí mimochodem vůbec nevadí), na druhou stranu provinilci nic nedaruje v případě tvrdších prohřešků. Zabijte někoho a vězte, že za pár vteřin se o vás začnou bezpečnostní složky zajímat. Zbavit se jich je pak možné pouze změnou oblečení nebo automobilu (respektive jeho SPZ).

Nechcete si svého plechového miláčka nabourat a raději byste se dopravovali jiným způsobem? No, tak to můžete jít tak leda pěšky. Ve hře sice jezdí taxíky, autobusy, nadzemka i podzemka, nedají se ale nijak využít – další oběť nenáviděného osekávání. Je krásné, že vidíte na horizontu projíždět jakousi vlakovou soupravu, ale užitek žádný.

Celé město prakticky jen dotváří povedenou kulisu k příběhu, nehledě na možnost nákupu oblečení nebo jídla v obchodech. I tam totiž nejspíše zamíříte jen v případě opravdové nutnosti. Na první pohled vás zdejší atmosféra a ruch všude okolo uchvátí, na pohled druhý to už ale tolik nevnímáte. Většina událostí je totiž naskriptovaných, takže se při každém opakování děje to samé. Není to vyloženě špatné, rozhodně byl ale opět promrhán potenciál potenciálně uvěřitelného přístavního města na okraji Spojených států.

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Mafia 2 se odehrává ve smyšleném městě s nepříliš originálním názvem Empire Bay. Vývojáři se inspirovali převážně New Yorkem, ale narazíte i na odkazy Chicaga či San Francisca. Nechybí tak různé mrakodrapy, dálnice, tunely, mosty, postranní uličky, dvorky, parky, obchůdky atd., jednoduše vše, co byste od metropole z 50. let minulého století očekávali. Město je opravdu vypiplané do posledního detailu a díky jeho rozloze (cirka 2x větší než Lost Heaven) se vám bude zdát i po dlouhých hodinách pořád nové a neokoukané. Což s sebou však přináší menší problém, ani po několikátém dohrání si ho totiž většina z vás nezapamatuje a bude muset k zorientování využívat mapu. Nejedná se o nic dramatického, do hry je totiž zakomponován tzv. plánovač trasy, který vás vždy a bez potíží dovede k cíli.

Empire Bay žije svým životem a každý jeho obyvatel něco vykonává; ten kouří, v dáli si kupuje chlápek noviny v trafice, kousek od vás zase zabřednou do rozhovoru dvě ženy a švitoří o svém strašném manželovi. Na první pohled působí vše věrohodně a při prvním spuštění budete jen zírat s otevřenou pusou do kořán. Po důkladném prozkoumání ale zjistíte, že se jedná jen o povrchní kulisu ušitou na míru příběhu. Lidé se často opakují a jejich činnosti jakbysmet a když hru náhodou rozjedete znovu už vás vlastně nic nepřekvapí.

Pokud tento fakt překousnete, čeká vás dokonalá atmosféra. K té přispívá i fakt, že se Mafie 2 odehrává ve dvou obdobích – tuhé, depresivní poválečné zimě a sluncem prosluněném létě 50. let. Dle mého názoru sluší Empire Bay více zasněžené ulice a řeknu vám, projíždět se městem po zledovatělé vozovce za doprovodu písně „Let it Snow“ je opravdu neopakovatelný zážitek, na který jen tak nezapomenu.

Policie je tentokrát trochu benevolentnější a taková jízda na červenou jí už nevadí, zatopit ale dokáže pořád dostatečně. Pokud míníte v ulicích dělat velký brajgl, pak počítejte s tím, že se stanete hledaným a půjde po vás doslova celé město. Tuto nepříjemnost můžete snadno vyřešit v autodílně nebo v obchodě s oblečením. Umělá inteligence strážců zákona bohužel není úplně bezchybná, kolikrát se mi stalo, že jsem okolo policejního auta projel rychlostí formule bez povšimnutí a záhy jsem byl naháněn za úplnou kravinu, kterou jsem navíc ani nezpůsobil. Útěchou je alespoň fakt, že trestu konečně neuniknout ani ostatní neukáznění řidiči.

A co další dopravní prostředky? Nic… Žádná jízda taxíkem nebo snad mhd se tentokrát nekoná, nadzemka také nefunguje. Netvrdím, že jsem tuto možnost v prvním díle nějak hojně využíval, sem tam se ale projet něčím jiným než autem, pustit na chvíli ovládání z ruky a kochat se celou tou krásou města pěkně z výška by bylo jistě příjemné.

  • Auta, prostředí – destrukce:

MrCrazy: Na tuto kapitolu hry mám všeobecně nejvíc pozitivní názor (možná proto, že je tam nejméně patrné osekávání). Vydavatel si totiž naštěstí alespoň u aut uvědomil, že tvoří nepostradatelnou součást hry, takže nám jich pár desítek naservíroval. Projet se budeme moci dobovými kousky z obou dekád – zprvu pomalými „přenášeči“ z jednoho bodu do druhého, o několik let později i se sporťáky, vyrobenými pro maximální požitek z jízdy. Do garáže, která pojme po deseti autech, si budeme moci zaparkovat sedany, limuzíny, vyzkoušet náklaďáky (hned v několika variantách), dodávky… Výběr je vcelku pestrý.

Co je ale ještě lepší než počet aut, jsou možnosti jejich destrukce. Pokud totiž nevyberete zatáčku nebo se vám někdo připlete do cesty, neočekávejte, že z toho vyjdete s čistým štítem. Od odřeného laku se dostáváme skrze promáčklou karosérii až k totální demolici či dokonce výbuchu motoru, což samozřejmě vede k vaší smrti a nutnosti opakování mise od uložené pozice.

Pokud chcete dorazit zpět do garáže ve stejném automobilu, v jakém jste ji opouštěli, ale přeci jen jste řízení na jedničku nezvládli, můžete navštívit jednu z městských dílen. Tam poskytují nejrůznější služby – můžete si nechat změnit poznávací značku, barvu vozu, vyměnit ráfky…

Můžete si také vybrat mezi arkádovým a simulačním modelem řízení, z čehož doporučuji druhou možnost, pokud vaše auto chcete opravdu cítit. Teprve se simulací totiž poznáte, že tehdejší vozidla nebyla nijak lehká, jejich ovládání také dalo nemálo zabrat a hlavně vás donutí být u řízení opatrný, ne se jen bezhlavě řítit ulicemi. Pokud ovšem preferujete svižnější ovladatelnost a o stupeň jednodušší honičky, nechte nastavení ve výchozí pozici. Alespoň nebudete frustrováni občasným smykem a podklouznutím.

Stejně tak dobře jako auta je zničitelné i prostředí. Nesázejte na to, že zábradlí vydrží, pokud ho chcete použít místo svodidel – pravděpodobně se totiž propadnete někam pod most. Rozstřílet se dá spoustu věcí, jejich úlomky odpadávají uvěřitelně podle fyzikálních zákonů. Dokonce i s deaktivovaným APEX PhysX, které je rozhodně náročné na hardware, se můžete kochat krásnou scénou. Pokud se navíc dokážete s PhysX uskromnit, engine vás odmění několika FPS navíc. Férová nabídka.

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Vozový park je dostatečně pestrý, během hraní narazíte na zhruba čtyřicet automobilů v různých barevných variacích, mezi kterými nechybí různé sporťáky, limuzíny, obyčejné sedany, náklaďáky, autobus, taxíky či pohřebák. Trochu mě zarazila absence sanitky a hasičského vozu, v Empire Bay asi není těchto služeb potřeba :).

Mafia 2 nabízí dva režimy jízdy, arkádový nebo simulační. Pokud si chcete ježdění opravdu užít a uchvátil vás první díl realistickým chováním veteránů, volte druhou variantu. Ovládání bouráků z padesátých let sice není na klávesnici úplně ideální, někdy málo zatáčejí a do smyku se poroučejí až podezřele často, vše je pochopitelně jen o cviku. Po čase jsem si na nějaký arkádový režim ani nevzpomněl.

Ve hře narazíte také na dílny, v té si svého plechového miláčka můžete nechat opravit, zlegalizovat (když vás hledá policie) a vylepšit tzn. změnit kola, barvu, poznávací značku a poladit motor. Jedná se však o velmi drahou srandu, kterou za celou kampaň využijete maximálně 2x, z toho jednou bude platit Joe. Opět chybí nějaká větší motivace, proč za těžce vydělané peníze tunit auto, které bude vypadat cool jen chvíli, dokud ho neopřete o nejbližší sloup? Mnohem rychlejší a pohodlnější je ukradnout si jiné. Do zaparkovaného vozu se lze dostat dvěma způsoby, buď pěkně potichu vypáčit zámek paklíčem, nebo prostě rozbít okénko, na což jsou muži zákona o poznání háklivější. První varianta je trochu pomalejší, po několika pokořených zámcích ji ale budete ovládat bravurně.

Co se týče destrukce aut, ta je dle mého názoru dobře zpracovaná, z automobilu odlétávají všemožné plechy, blatníky, disky od kol apod. Stav vozidla se navíc projevuje i na jízdních vlastnostech, při kompletním zničení se začne z motoru kouřit a vy se už nerozjedete. Tedy ne tak docela, Vito se přeci jen ve válce něco naučil, takže pro něj není velký problém uvést plecháče zpět do chodu.

Zničitelnost prostředí je na tom z pohledu destrukce ještě o chlup lépe, ze zdí odlétávají kousky omítky, z dřevěných beden třísky, ze skel střepy. Autoři skutečně mysleli na každý detail, zkuste převrátit popelnici a sami uvidíte, že se na vás vysype její obsah. V bytě lze zase otevřít okna a koukat, co se děje na ulici, spláchnout záchod, pustit sprcha, rádio apod. Není to ovšem trochu zbytečné? Osobně bych uvítal, kdyby se v 2K Czech zaměřili na důležitější věci. Narovinu si přiznejme, kolikrát během kampaně použijete v koupelně záchod? Jednou, dvakrát? Nikdy?

  • Zbraně:

MrCrazy: Správnému mafiánovi nesmí chybět bohatý zbrojní arzenál a schopnost, přežít pod palbou nepřítele. Oba tyto aspekty prošly nemalým pilováním, při kterém bohužel opět pár věcí jaksi „upadlo“. Vito si má možnost samozřejmě ošahat klasickou poloautomatickou pistoli Colt 1911, starý známý Tommy Gun hned ve dvou úpravách (s bubnovým a klasickým zásobníkem), několik pušek, válečné samopaly atd. Neměl bych žádných výhrad, vždyť je i u zbraní výborně zpracována nejen fyzika a balistika, ale i jejich vzhled – nebýt ovšem možnosti, nést u sebe neomezený počet zbraní. Původně se sice hovořilo o omezení „4 zbraně maximum,“ nakonec i toto ovšem padlo, snad aby se zase předešlo frustraci amerických hráčů. Další velké mínus pak směřuje k absolutní absenci zbraní na blízko – žádná baseballka, kterou omráčíte někoho nepohodlného. Žádný nůž, který protivníka bleskově umlčí. Pokud nechcete střílet, budete si muset vystačit pouze se svými pěstmi. Pro tyto účely je připraven bojový systém, na který se údajně soustředily všechny oči a právě proto nemáme hledat třeba onu baseballovou pálku. Ale upřímně zas až tak záživný ten bojový systém není. Rozhodně ne tak, aby vyrovnal takto velký nedostatek, který v jejich absenci určitě vidím. Nejvíc mě osobně ale zamrzelo tvrzení Take Two, podle kterého zbraně na blízko ve hře nikdy nebyly. Inu, tak to jsme asi měli na loňské Game Developers Session halucinace.

Na druhou stranu se sluší pochválit systém krytí, který se stal další nedílnou součástí nového dílu Mafie. Úrovně obtížností jsou dobře vyvážené, takže se ani při zvolení té nejnižší rozhodně nebudete moci procházek pod sprškou kulek, směřujících od vašich protivníků. Trefí vás dvakrát, třikrát – pokud se nestihnete schovat, jste mrtvý. A právě pro schovávání přichází na řadu krytí. To je určitě velice intuitivní a bezpečně vás minimálně na chvíli skryje. Jen pozor, aby se zeď, za kterou se krčíte, nezačala až moc ulamovat – kryt by pak také mohl přestat plnit svůj účel. Vito si také netroufá na nějaké střílení naslepo. Možná trochu škoda, vždy když chcete vystřelit, musíte si pěkně zamířit, čímž se vystavujete nebezpečí.

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Oproti prvnímu dílu prošly přestřelky výraznou změnou. Do hry byl totiž po vzoru jiných stříleček z pohledu třetí osoby implementován krycí systém. Několik titulů obsahující tuto „vymoženost“ už jsem kdysi vyzkoušel (jako příklad uvedu Gears of War), ale v Mafii 2 je tento prvek dotažen prakticky k dokonalosti. Ovládání je naprosto intuitivní, hlavní postava sklouzne za bednu i když u ní zrovna nestojí nejblíže a pokud se snad chcete zašít na místo, kde zrovna „smrdí“ někdo z vašich kolegů, tak vám jednoduše uhne a najde si nové stanoviště. Jediné co by se snad dalo systému krytí vytknout, je nemožnost střelby na slepo, ačkoliv ji ostatní NPC ovládají. V Mafii 2 prostě a jednoduše s Rambo stylem, kdy naběhnete mezi dvacet nepřátel a všechny je během mžiku pokropíte, nepochodíte. Zde musíte vyčkávat až nepřítel vystrčí kebuli a pak bum.

Do rukou se vám dostanou obyčejné colty, všemožné samopaly, brokovnice, válečné pušky, molotovo koktejly a granáty. Autoři bohužel trochu pozapomněli na zpětný ráz a některé zbraně tím pádem skoro „nekopou“, což přestřelky trochu usnadňuje. Na realitě nepřidá ani fakt, že u sebe můžete nosit libovolný počet kvérů.

Velkou změnou prošel také systém léčení. Už žádné sbírání lékárniček, stačí se na chvíli stáhnout z boje a jste zase fit. Zdraví se ovšem nikdy nedoplní do maximální podoby (to dokáže jen jídlo a pití), takže zemřít, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá, není nic těžkého.

Menší konflikt můžete pochopitelně vyřešit i na „férovku“, kdy nepřítele uzemníte několika dobře mířenými ránami, které zakončíte některým z dostupných komb. Soubojový systém je zprvu zábavný, ale po čase začne být stereotypní a nudný. A tím se pomalu dostáváme k dalšímu, pro mě osobně zcela zásadnímu, nedostatku hry. Dokážete si představit gangsterku bez baseballky? Že ne? Tak to vás druhý díl asi pěkně zklame, žádná pálka, žádný nůž, žádné páčidlo… prostě a jednoduše, žádné zbraně na blízko.

  • Audio a optimalizace:

MrCrazy: První a také jediná kapitola recenze, ve které nevypustím snad jediné slovíčko kritiky se týká právě hardwarové (ne)náročnosti a kvality zvuků ve hře. Tam je totiž náš bývalý český počin (ano, už bohužel není tak úplně náš) jedničkou. V první řadě jsem se těšil na soundtrack dobových písní ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, kterých je okolo stovky. Pokud si něco vydavatel a vlastník 2K Czech alespoň trochu nepřibarvil, je to tvrzení o nesporné kvalitě vybraných písní. Troufám si tvrdit, že se právě díky Mafii 2 občas více zaposlouchám do oldies rytmů, některé jsou totiž opravdu chytlavé.

Není to ale jenom hudba, která hraje prim. Vyzdvihnout musím celkové audio zpracování – od orchestrálních nahrávek, dokreslujících atmosféru, po zdařilý český dabing. Ano, možná ten náš tuzemský neexceluje tolik, jako ten z Hollywoodu, rozhodně ovšem patří na špici toho, co česká scéna může nabídnout. Je sice poznat, že primární je i v dabingu Amerika a angličtina, kvalita tím ovšem nijak zásadně netrpí.

Optimalizace je jednoduše skvělá. Hra vypadá fantasticky i na starších strojích, které ji zdaleka nerozjedou na maximální detaily. Jak už ale padlo dřív, pokud oželíte PhysX, Vitův příběh si užijete bez nutnosti upgradu vašeho PC. Konzolové verze graficky zaostávají, údajně to ale také není rozdíl, který by vás měl odradit od koupě.

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Pokud Mafia 2 něčím vyčnívá nad ostatními hrami, pak je to audio zpracování. Veškeré zvuky, od hlavní skladby v menu až po troubení v autě či střelbě, jsou bez nadsázky perfektní a je na první pohled vidět nebo lépe řečeno slyšet :), že je mají na starosti lidé, kteří své práci rozumí. Bohatý je také soundtrack čítající zhruba 120 dobových skladeb. V rádiu můžete volit mezi třemi stanicemi a každý si podle mě přijde na své. V depresivní zimě vykouzlí tu správnou atmosféru pomalé písně a vánoční koledy, v létě vám zase rozproudí krev v žilách rychlý rock and roll od Dean Martina, Tony Bennetta nebo třeba Little Richarda.

Český dabing se díky bohu také povedl a ačkoliv mám k několika postavám a pasážím pár výtek, můžu překlad označit za velmi zdařilý. Přesto je vidět, že se vytvářel primárně anglický dabing, někdy tedy mimika obličeje dokonale nesedí se slovy, která zrovna postava vypouští z úst.

Díky zdařilé optimalizaci Mafii 2 spustíte i na průměrném počítači, přestože je grafika, alespoň na PC, nadstandardní. Dokonalé využití enginu pochopitelně docílíte jen na nabušeném stroji, kde si budete moci nastavit všechny detaily, dohlednost, fyziku apod. na maximum, ovšem i na několik let starém počítači, který dnes nepatří k žádnému high-endu hra vypadá slušně.

  • Závěr:

MrCrazy: Očekával bych, že za dlouhých osm let čekání dostaneme trošku větší odměnu než okolo 10 hodin hraní na nejvyšší obtížnost. Ne, Mafia 2 rozhodně není špatná hra. Má skvělou atmosféru, optimalizaci, audio, ostatně i zbylé mise jsou kvalitní. Neskutečně mě ale mrzí tristně nevyužitý OBROVSKÝ potenciál hry. Lineární příběh není špatný, ale krásné Empire Bay mohlo být interaktivnější. Hráči mohli mít více možností, co dělat po splnění mise. Místo toho jsme dostali něco, co působí dost nedodělaně. Na každém kroku jako kdyby něco chybělo. Spoustu věcí bylo vyškrtáno bez záplat. Pokud vydavatel opravdu plánuje chybějící věci dodat skrze DLC, kroutím nad tím hlavou. Take Two by mělo víc hledět na hráče a jejich potřeby, ne jenom na jejich peněženky. Protože ani ty, ani jejich nervy, nejsou bezedné.

MrCrazy: Celkové hodnocení hry: 65%

Mafia 2 - recenze Mafia 2 - recenze

Alien: Co říct závěrem? Z Mafie 2 jsem popravdě mírně zklamaný. Na první pohled je totiž patrné, jaký hra měla potenciál a nebýt drastického očesání o spoustu zajímavých prvků, mohla se klidně ucházet o titul roku. Takhle je to jen dobrá, striktně lineární akční adventura s krásným městem a kvalitním příběhem, kterou i méně zkušený hráč sfoukne za deset hodin.

Alien: Celkové hodnocení hry: 75%

Průměrné hodnocení redakce: 70%

Komentáře jsou uzavřeny